Velké pestrosti biotopů Třeboňska odpovídá i bohaté druhové složení fauny

Tato diverzita se projevuje především v zastoupení společenstev bezobratlých živočichů, kteří jsou v daleko větší míře vázáni na určité mikroklima, vegetační a půdní podmínky než obratlovci. V případě obratlovců, hlavně jejich zoogeograficky významných a ohrožených druhů, se na Třeboňsku uplatňuje především přítomnost různých typů mokřadů, na které jsou nejcennější druhy oblasti vázány, a přítomnost rozsáhlých lesních komplexů. Ekosystémy, mající zásadní význam pro společenstva bezobratlých, tj. ekosystémy rašelinišť, vátých písků a přirozených lesů přetrvávajících pouze ve fragmentech jsou z hlediska výskytu obratlovců většinou méně významné. Patrně nejcennějším ekosystémem Třeboňské pánve vyznačujícím se charakteristickou faunou bezobratlých jsou rašeliniště. Můžeme je definovat jako izolované ekosystémy velmi blízké mokřadní severské lesotundře. Na Třeboňsku se nachází v zóně listnatých lesů. Pro rašeliniště je charakteristická tundrová a tajgová fauna tyrfobiontů, tj. organismů úzce vázaných u nás pouze na tento biotop. Z velké části se jedná o tzv. glaciální relikty, organismy, které se díky specifickým podmínkám udržely na našem území od konce ledových dob. Mimo rašeliniště se v současné době vyskytují pouze v horách nebo na severu v pásmu tundry a tajgy. Je to například: žluťásek borůvkový (Colias palaeno), jehož housenky jsou vázány na vlochyni bahenní, modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete), pouzdrovníček rojovníkový (Coleophora ledi) a mnoho dalších motýlů, zejména píďalek (Geometridae) a můr (Noctuidae). Dále někteří střevlíci (Carabidae) a drabčíci (Staphylinidae), vážky (Odonata), chrostíci (Trichoptera), někteří zástupci stejnokřídlých (Homoptera), dvoukřídlých (Diptera) a další. Z ostatních skupin bezobratlých např. někteří pavouci (Araneae). Vedle tyrfobiontů (rašelinobytných organismů) úzce vázaných pouze na tento biotop se na rašeliništích hojně nachází i množství tzv. tyrfofilních (rašelinomilných) organismů, které nejsou na tento biotop tak úzce vázány jako předešlá skupina. Hojně se s nimi setkáváme i mimo rašeliniště na dalších charakteristických biotopech Třeboňska - různých slatinách, zamokřených loukách, na okrajích rybníků apod.

Jak již bylo uvedeno, význam fauny obratlovců spočívá především v bohatství druhů vázaných na různé typy mokřadních biotopů a biotopů lesních. Na Třeboňsku dosud přežívají některé druhy ve střední Evropě ohrožených ryb. Vyskytují se především v čistších úsecích Lužnice, v okolních tůních a slepých ramenech a v podhorské říčce Dračici. Jedná se např. o lipana podhorního (Thymallus thymallus), piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis), sekavce písečného (Cobitis taenia), mřenku mramorovanou (Moemacheilus barbatulus), mníka jednovousého (Lota lota), vranku obecnou (Cottus gobio) a další. Dosud zde přežívá i jediný místní zástupce třídy kruhoústých mihule potoční (Lampetra planeri). Třeboňsko je po kvalitativní i kvantitativní stránce poměrně bohaté na obojživelníky. Celkem bylo na Třeboňsku zaregistrováno 12 druhů. K nejcennějším patří ropucha krátkonohá (Bufo kalamita) rozmnožující se v mělkých depresích na okrajích pískoven, tři druhy čolků včetně poměrně vzácného čolka velkého (Triturus cristatus) či ve velké části původního areálu mizející kuňka ohnivá (Bombina bombina). Vzhledem k tomu, že Třeboňsko je poměrně vlhká oblast s rozsáhlými lesy a vodními plochami, žije zde relativně málo druhů plazů, celkem šest. Nejohroženějším druhem je užovka hladká (Coronella austriaca), která v posledních 30 letech z většiny lokalit vymizela. Ostatní druhy jsou víceméně běžné, včetně našeho jediného jedovatého hada zmije obecné (Vipera berus).

Orel mořskýOrel mořský, foto RNDr. Jan Ševčík

Správa CHKO Třeboňsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt