Podloží Třeboňské pánve je budováno horninami moldanubika

Ty tvoří nejen skalní podklad sedimentární části Třeboňské pánve v západní polovině CHKO, ale významně vystupují na povrch v její východní polovině a v navazujících územích patřících již k soustavě Českomoravské vrchoviny (Javořická vrchovina). Na tomto území se vyskytují jednak metamorfované horniny (především pararuly a migmatity) předprvohorního stáří, jednak granitoidy (různě zrnité žuly a granodiority) moldanubického plutonu, které jsou stáří prvohorního. Tektonicky podmíněná pánev je vyplněna sedimenty stáří druhohorního svrchního křída: svrchní turon - campan) až třetihorního (neogén: miocén), které vývojově patří k mělkovodním jezerně-říčním sedimentům a vznikaly snášením rozrušených a kaolinizovaných hornin z vyvýšených okrajů do depresí pánevního prostoru. Svrchnokřídová sedimentace, představovaná především klikovským souvrstvím, je plošně nejrozsáhlejší a nejmocnější výplní Třeboňské pánve a místy dosahuje mocnosti až 300 m. Sedimenty tvoří různě barevné pískovce, slepence, jílovce, prachovce, jíly a písky různé zrnitosti a různého stupně zpevnění. Na podstatně menší ploše, především v západní části CHKO, vystupují na povrch třetihorní sedimenty neogénu (souvrství lipnické, zlivské, mydlovarské, domanínské a ledenické). Jsou tvořeny různě zbarvenými a různě zrnitými jíly, písky, diatomity a křemenci.

Z kvartérních usazenin jsou plošně nejrozsáhlejší pleistocénní pokryvy říčních štěrků a písků (včetně živcových písků) v říčních nivách Lužnice a Nežárky o mocnosti až 30 metrů. Zejména Lužnice má v jižní a centrální části CHKO zachovánu ukázkovou říční nivu s několika terasovými stupni a dochovanou dynamikou toku. Do okolí Lužnice a Nežárky je soustředěna většina těžených ložisek štěrkopísků (dobývací prostory a.s. Hanson ČR a.s.: Veselí nad Lužnicí, Cep, Cep I, Cep II, Tušť, Tušť I, Horusice, Horusice I, Novosedly nad Nežárkou, Stráž nad Nežárkou, Pístina, dobývací prostor a.s. Lasselsberger - Krabonoš). Holocenní sedimenty představují nejmladší vrstvy fluviálních štěrků a písků, nivní a svahové hlíny, sedimenty vodních nádrží, kyselé slatiny a oligotrofní rašeliny. Z hlediska ochrany přírody je významný výskyt vátých písků vzniklých zřejmě koncem posledního glaciálu či v postglaciálu navátím jemných písků z písčitých naplavenin Lužnice a Nežárky. Největší koncentrace vátých písků je v 34 km dlouhém pásmu říčních teras od Majdaleny k Veselí nad Lužnicí (známé lokality PR Pískový přesyp u Vlkova, PP Slepičí vršek u Lužnice). Třeboňská rašeliniště se vyvíjela od konce posledního glaciálu na místech s příhodnou konfigurací terénu a málo propustným podložím. Často bývají definována jako rašeliniště přechodového typu, zejména v jižní části území se však zřejmě jedná o oligotrofní submontánní vrchoviště v netypické rovinaté poloze. 

Poněkud nejasná zůstává případná role vývěrů podzemních vod při vzniku a udržování vodního režimu těchto rašelinišť. Ty zřejmě hrají větší roli u lokalit v severní části území, které mají spíše charakter kyselých, avšak živinami bohatších slatinišť. Nejrozsáhlejší rašeliniště se nacházejí v okolí Třeboně, Šalmanovic, Hrdlořez, Mirochova a v blízkosti Záblatského a Horusického rybníka. Vedle nich existuje řada menších ložisek, ve kterých rašelina často přechází do rašelinných zemin.

Česká geologická služba - Mapové aplikace

V údolí Dračice se zpracovávala železná ruda.Peřejnatý úsek Dračice s velkým spádem a balvanitým korytem zařízlý v úzkém údolí, foto RNDr. Jan Ševčík

Správa CHKO Třeboňsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt