Vývoj a charakter lidského osídleni

První kolonisté, ať již to byli Slované povolávaní pány z Landštejna (Vítek z Prčic) ze středních Čech, nebo němečtí řádoví rytíři a němečtí lokátoři, kterým dávali přednost páni z Hradce, museli na Třeboňsku překonávat velké překážky. Kromě nepřístupných lesů také komplexy rašelinišť a močálových olšin i smrčin. Často po odlesnění docházelo ještě k většímu zabahnění pozemků, protože chyběly mohutné koruny stromů, které by odpařovaly přebytečnou vodu. A zde počínala sláva budoucích stavitelů vodního díla - umělých kanálů, mlýnských náhonů, hrází a vody zadržené úmyslně v mělkých nádržích ("stavech"), do nichž později přenášeli ryby a zakládali umělý chov sladkovodních ryb - postního jídla klášterů a církevních kolonizátorů, později i světské vrchnosti. Těžiště hospodářského využívání této krajiny bylo proto zpočátku jinde než v zemědělství, a proto i v pylových diagramech třeboňských rašelinišť mnohem déle chyběly pylové křivky obilovin a polních plevelů. Zmenšováním lesní plochy a výběrem lesních dřevin pro stavební účely (obytné domy, hradiště, stavby rybničních hrází) se v počátečních stoletích kolonizace měnilo i složení lesa. Po trvalém záboru půdy feudálními majiteli byly lesy zpočátku silně devastovány a jak dokazují záznamy třeboňských urbářů od 14. století z období Rožmberků, spotřeba dřeva i jeho cena postupně stoupaly. K potřebě vladaře Viléma z Rožmberka se dříví plavilo po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Ještě s nástupem Schwarzenbergů v druhé polovině 17. století byly lesy dále mýceny a půda se měnila na pole a louky. V lesích se povolovalo pasení dobytka, zejména vepřů. Dříví se pálilo na popel, který se prodával k výrobě potaše pro vzmáhající se sklářské hutě a ve třicetileté válce též k výrobě střelného prachu. Ale již koncem 17. století nastal obrat zakládáním lesních školek a zalesňováním, již ovšem hospodářsky žádanými monokulturami (které převládly zejména v 19. století) smrků a borovice. Holosečné hospodaření a hrabání steliva oslabilo půdní úrodnost a podpořilo vývoj kyselého humusu, který měl škodlivé následky pro lesní produkci. Tak kdysi bohaté smíšené třeboňské dubojedlové a bukové lesy ustoupily později hospodářsky více žádaným monokulturám smrků a borovice a degradovanou lesní půdu obsazovaly postupně nekvalitní suché bory. Dnešní skladba třeboňských lesů dlouhodobým hospodařením za poslední dvě století získala ovšem nový charakter rozsáhlých lesních ploch, místy hospodářsky vysoce výnosných, které dodávají krajině nový, téměř přírodní charakter, i když z původních lesů Třeboňska se zachovaly jen nepatrné zbytky.

Vlastní území Třeboňska bylo definitivně osídleno za vlády Lucemburků na přelomu 13. a 14. století, jak ukazují data písemných dokladů o jednotlivých obcích z třeboňských urbářů. Půda ovšem byla majetkem feudálů, ze které muselo osazené obyvatelstvo platit peněžní i naturální dávky, tzv. feudální rentu, případně zejména s později stoupajícím kořistnictvím držitelů i splácet pracovní povinnosti (robotní dny) na panských pozemcích. Lesy se jen pronajímaly k pastvě dobytka. Myslivost a lov ryb si ponechala vrchnost, poddané obyvatelstvo se živilo pouze zemědělstvím. Plán původního rozmísťování usedlostí lze doložit na obci Kojákovice, jak se dochoval do dnešní doby: První usedlosti (jednoty, samoty) se zakládaly podél údolních aluvií na půdách podmáčených, zatímco vyšší terény na původních stanovištích jedlových doubrav byly využívány zemědělsky. Spojovaly se postupně ve skupiny, charakteristicky uspořádané vesnice. Statky stály ve dvou protilehlých řadách se štíty obrácenými do středu údolí, v němž byl přehrazen jeden nebo několik kaskádovitě navazujících rybníčků, lemovaných dvěma pruhy trávníků s listnatými stromy: jasany, jilmy, olšemi, vrbou, nikdy stromy ovocnými, které se později sázely za humny v zahradách. Potoční údolí takto odvodňovalo důmyslným drenážním přírodním systémem výše položené vlastní obytné a hospodářské budovy, z nichž se zadem přes stodoly přistupovalo přímo do polí, která k usedlosti náležela. Tam též probíhala, na obvodu obce, vlastní komunikace, takže návesní prostor představoval ideální zelené obytné prostředí. Osamocené jednoty se udržely na chudých půdách acidofilních honů, obklopené lesy s malou plochou orné půdy a pastvin.

Třeboň, foto RNDr. Jan Ševčík

Třeboň, foto RNDr. Jan Ševčík

Správa CHKO Třeboňsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt