Historický vývoj krajiny

V nejmladší fázi pozdní doby ledové se krajina dnešního Třeboňska zřejmě příliš nelišila od typu krajiny, která se dnes rozkládá na severu Skandinávie. Chladné a suché podnebí subarktické vytvořilo krajinu téměř bezlesou jen se skupinami nízkých borovic, bříz a keřových vrb podél vod, tedy s vegetací, kterou dnes označujeme jako stepotundra. S postupným oteplováním (cca 9.000 let př.n.l.) a zvlhčováním klimatu se rozšířily světlé borové lesy s břízou a osikou. S vyšší teplotou a srážkami přibývalo rostlin kolem močálů a jezer, jejichž zbytky tvořily souvislou rašelinnou vrstvu. S ukončením posledního studeného klimatického výkyvu v období dryasu (8.000 let př.n.l.) a začátkem preboreálu a s postupným oteplováním se dále šířily borové lesy s břízou a osikou, na rašeliništích rostla bříza trpasličí (Betula nana), jejíž lístky nacházíme dodnes na Červeném blatu v rašelinných vrstvách 4 - 5 m hlubokých, rostly zde mechy, rašeliníky, vachta, zábělník, ostřice, rákos aj. V období boreálu (do 5.000 let př.n.l.) se silně oteplilo a celé Třeboňsko se pokrylo souvislými lesy borovými, kromě rašelinišť. Začaly se objevovat listnáče - lísky, dub, jilm, lípa, jasan, na zamokřených místech smrk a olše. Nejrozsáhlejšího zalesnění dosáhlo Třeboňsko v období klimatického optima v atlantiku, (do 2.500 let př.n.l.). Vysoké vodní srážky a optimální teplota podporovaly rozvoj smrkových porostů a listnatch lužních lesů podél Lužnice a Nežárky. Jiné plochy Třeboňska byly pokryty smíšenými doubravami s lípou, jilmy a javory. Asi v době 4.000 let př.n.l. přišel na Třeboňsko buk a později v období subboreálu (2.500 - 800 let př.n.l.) jedle, obě dřeviny asi z jihu z tzv. rakouského Waldviertelu. Přemnožily se tolik, že způsobily přechodný ústup ostatních dřevin. V období založení i pádu Říše římské, ve starším subatlantiku (800 let př.n.l. - 13. století n. l.) bylo Třeboňsko pokryto hustými jehličnatými lesy s naprostou převahou jedle, tzv. Černým neboli Hercynským lesem, kterého se tolik obávaly římské legie. Rašeliniště zarostla borovicí blatkou a buk, vtroušený do smíšených lesů, více převládal na hornatých obvodech pánve. Toto složení lesní pokrývky Třeboňska vytrvalo až do období první slovanské a později i německé kolonizace území ve 12. - 14. století, kdy soustavným mýcením a vypalováním lesa a přeměnou lesních ploch na ornou půdu se do rašelinných pylových usazenin vtrousila první pylová zrna polních plevelů a obilí. 

Nadějská rybniční soustava, foto RNDr. Jan ŠevčíkNadějská rybniční soustava, foto RNDr. Jan Ševčík

Správa CHKO Třeboňsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt