Historický vývoj krajiny

V nejmladší fázi pozdní doby ledové se krajina dnešního Třeboňska zřejmě příliš nelišila od typu krajiny, která se dnes rozkládá na severu Skandinávie. Chladné a suché podnebí subarktické vytvořilo krajinu téměř bezlesou jen se skupinami nízkých borovic, bříz a keřových vrb podél vod, tedy s vegetací, kterou dnes označujeme jako stepotundra. S postupným oteplováním (cca 9.000 let př.n.l.) a zvlhčováním klimatu se rozšířily světlé borové lesy s břízou a osikou. S vyšší teplotou a srážkami přibývalo rostlin kolem močálů a jezer, jejichž zbytky tvořily souvislou rašelinnou vrstvu. S ukončením posledního studeného klimatického výkyvu v období dryasu (8.000 let př.n.l.) a začátkem preboreálu a s postupným oteplováním se dále šířily borové lesy s břízou a osikou, na rašeliništích rostla bříza trpasličí (Betula nana), jejíž lístky nacházíme dodnes na Červeném blatu v rašelinných vrstvách 4 - 5 m hlubokých, rostly zde mechy, rašeliníky, vachta, zábělník, ostřice, rákos aj. V období boreálu (do 5.000 let př.n.l.) se silně oteplilo a celé Třeboňsko se pokrylo souvislými lesy borovými, kromě rašelinišť. Začaly se objevovat listnáče - lísky, dub, jilm, lípa, jasan, na zamokřených místech smrk a olše. Nejrozsáhlejšího zalesnění dosáhlo Třeboňsko v období klimatického optima v atlantiku, (do 2.500 let př.n.l.). Vysoké vodní srážky a optimální teplota podporovaly rozvoj smrkových porostů a listnatch lužních lesů podél Lužnice a Nežárky. Jiné plochy Třeboňska byly pokryty smíšenými doubravami s lípou, jilmy a javory. Asi v době 4.000 let př.n.l. přišel na Třeboňsko buk a později v období subboreálu (2.500 - 800 let př.n.l.) jedle, obě dřeviny asi z jihu z tzv. rakouského Waldviertelu. Přemnožily se tolik, že způsobily přechodný ústup ostatních dřevin. V období založení i pádu Říše římské, ve starším subatlantiku (800 let př.n.l. - 13. století n. l.) bylo Třeboňsko pokryto hustými jehličnatými lesy s naprostou převahou jedle, tzv. Černým neboli Hercynským lesem, kterého se tolik obávaly římské legie. Rašeliniště zarostla borovicí blatkou a buk, vtroušený do smíšených lesů, více převládal na hornatých obvodech pánve. Toto složení lesní pokrývky Třeboňska vytrvalo až do období první slovanské a později i německé kolonizace území ve 12. - 14. století, kdy soustavným mýcením a vypalováním lesa a přeměnou lesních ploch na ornou půdu se do rašelinných pylových usazenin vtrousila první pylová zrna polních plevelů a obilí. 

Nadějská rybniční soustava, foto RNDr. Jan ŠevčíkNadějská rybniční soustava, foto RNDr. Jan Ševčík

40 let CHKO Třeboňsko (1979–2019)

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt