Zemědělství nepatřilo na území Třeboňska dlouho k preferovaným způsobům využívání krajiny

Snad s výjimkou severovýchodních oblastí, které měly pro pěstování polních kultur příznivější přírodní podmínky. Krajina byla přetvářena hlavně díky výstavbě rybníků a umělých vodotečí. Obživu obyvatel zajišťovala těžba dřeva, rašeliny, drobná řemesla a pastva domácích zvířat, ke které byly využívány i okraje rybníků a lesy. Plocha zemědělské půdy se rozšiřovala jen pomalu v okolí osad a i dnes dosahuje pouze cca 28 % rozlohy CHKO, což je hluboko pod průměrem celých Čech i Moravy. Ve složení zemědělských kultur převládaly dlouho louky a pastviny, které byly vhodným využitím podmáčených a zrašelinělých pozemků. Díky pravidelnému kosení a pasení i drobných enkláv a podmáčených okrajů rybníků a říčních i potočních niv se na mnoha místech vytvořila cenná společenstva květnatých luk.

V průběhu 19. století se rozloha zemědělské půdy stabilizovala. Později však docházelo k podstatným změnám v její struktuře a razantní a nepříliš prospěšné změny zde proběhly ve druhé polovině 20. století v období tzv. kolektivizace zemědělství. V té době se zvýšil podíl orné půdy na úkor luk a pastvin, což umožnilo dotované velkoplošné odvodnění zemědělských pozemků sítí tzv. melioračních stok a drenážních systémů. V období 70. a  80. let bylo odvodněno okolo 80% zemědělských pozemků a na ornou půdu připadalo až 73% z celkové rozlohy zemědělského půdního fondu. Louky a pastviny tvořily jen okolo 23% plochy. V této době zanikla malá soukromá políčka včetně drobných krajinných prvků, což byly meze, terénní nerovnosti, výchozy skal, pramenné vývěry nebo drobné pískovničky, a vznikly rozsáhlé jednotvárné plochy orné půdy. Významné změny nastaly i ve struktuře chovu hospodářských zvířat. Na Třeboňsku téměř zaniklo pastevní využití pozemků a chovy zvířat byly soustředěny do tzv. velkochovů, kde převažovalo "vazné" nebo "roštové" ustájení zvířat v specializovaných halách. Třeboňsko se také stalo jedním center chovu prasat. Bylo chováno až okolo 70 000 kusů rozmístěných v několika farmách.

Zemědělské pozemky na území 1. zóny CHKO nebo maloplošných chráněných území, kde jsou většinou chráněny dochované zbytky druhově bohatých luk, patří většinou k pozemkům, o jejichž využití není z důvodů přísných ochranných opatření ze stran zemědělských subjektů zájem. Na nejcennějších lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin je Správou CHKO/BR prováděn cílený management pro podporu udržení populací těchto druhů, na mnoha lokalitách jsou zemědělské pozemky ponechávány přirozené sukcesi a dochází zde k jejich postupné přeměně na křovinná a postupně lesní společenstva. Do budoucna je žádoucí rozvoj podpory citlivého hospodaření na vybraných zemědělských pozemcích, které by umožnilo postupnou obnovu druhového bohatství.  

ChlumeckoChlumecko, foto RNDr. Jan Ševčík

Správa CHKO Třeboňsko

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt